Zdaňování

13.09.2014 17:37

úterního pocitu štěstí přišlo ve čtvrtek. Na obědě se mi chvěla ruka tak, že jsem si polévku cintala zpátky do misky a jídlo jsem si nechala zabalit. Žaludek se na mne zlobil za to, že si všechno tak beru. Přesto mi Janička, kolegyně v práci, nabídla jeden povidlový knedlík s tvarohem. Chvilku jsem se nechala přemlouvat, ale pak jsem, při pohledu na její talíř uznala, že potřebuji cukr a tuk, aby se mi obalily nervy (pěkná blbost, co?) a jednoho "bacócha" jsem slupla jako malinu. 

Když jsem o tři hodiny později mašírovala z práce domů, všimla jsem si, že na pochodu jsou i moje nervy. Patrně nebyly z jednoho knedlíku dostatečně obalené. Zastavila jsem se ve vinotéce a snažila jsem se alespoň o příjemné odpoledne. Moc to nefungovalo. A pak mi to došlo: takhle se problémy přece neřeší. O alkoholičce už jsem psala a věru, nechci se dostat do její situace. Je na čase s tím něco udělat. Vím co. V pondělí budu asertivní a ... jak to dopadne vám dám vědět ve svém dalším bloku. Blogu)))