-

28.06.2014 10:50

Tak je to tady. Knížka je napsaná, dokončená. To znamená, že jsem zvládla tu lepší a zábavnější část práce. Zbývá to několikrát přečíst a přitom stále udržovat pozornost, nacházet pravopisné chyby (čárky nepočítám, na jejich psaní platí tolik výjimek, že si to nejsem schopná uložit do hlavy), zjišťovat faktické nesrovnalosti, nepřidávat moc zbytečné "vaty" a nevyškrtat moc "omáčky". Též je důležité mít kamarádku, která si to celé přečte a připomínkuje. A najít v sobě tolik síly, abych si nemyslela, že to přehání nebo tomu nerozumí. Protože vím, že tomu rozumí. Jinak bych se na ni s prosbou o pomoc snad ani neobrátila, že? Už se bojím toho, jak se uvidíme a ona mi to rozcupuje na kousky. A já se budu ovládat, přikyvovat souhlasně hlavou a těšit se až půjdu konečně domů. (Jak mě jednou Martina zatkne, tak jen tak nepustí...) Závěr je jednoduchý. Doma to prostě podle ní opravím, protože zjistím, že její analýza je přínosná.

Když si začnu myslet, že lepší už to být nemůže, budu tohle moje stanovisko podsouvat i ostatním. Nejdřív to zkusím u nějakého nakladatele. Jen si nejsem jistá, kdybych fakt nějakého prozíravého, prakticky smýšlejícího se zájmem prosperovat i v budoucnu :-) našla, zda-li bych unesla další kolo připomínkování, přepisování a přijímání jeho podmínek.

Ale asi jo. Chci být přece spisovatelkou...